Co když jsme některé věci v Bibli slyšeli jen napůl?
Co když vztah ženy a muže, tělo, sexualita i důstojnost člověka mají v biblickém příběhu hlubší a krásnější význam, než jsme si zvykli myslet?
Možná pak uvidíme, že víra se nežije mimo tělo, ale skrze něj. Že vztah není o moci a nadvládě, ale o blízkosti, vzájemné úctě, rozdílnosti, která se nestává soupeřením, nýbrž vzájemným obdarováním.
Všechno je Boží milost.
I to, že dnes možná víc než dřív začínáme chápat, že Nový zákon bez Starého může někdy sklouznout k jednoduchým zkratkám… a někdy i k nepochopení samotného Ježíše.
Protože Písmo není rozdělené na dvě části, které stojí proti sobě. Je to jeden příběh. Jeden živý dialog o Bohu a člověku. A právě dnes, v rozkvetlém přírodním čase, bych se s vámi chtěla podívat na jeden motiv, který je v Bibli od počátku — ale možná jsme ho ne vždycky slyšeli naplno.
Chtěla bych ovšem na začátku říct a zdůraznit, že plodnost má v Bibli tisíce podob a nikdy se nezužuje jen na biologii nebo rodičovství! Hodnota ženy nezávisí na tom zda rodila či nerodila, zda žije tak či onak s mužem nebo jinak. Hodnota muže nezávisí na tom zda plodí či neplodí, zda žije tak či onak se ženou nebo jinak. To, co dává člověku hodnotu je vztah, vztah k Bohu, k jiným lidem i k sobě samému.
A když čteme Bibli v jejím původním kontextu, v židovské tradici, vidíme něco, co nás může překvapit. Tělo a láska tam nejsou podezřelé. Nejsou znevažované. Naopak. Jsou brány vážně.
S určitou lehkostí, někdy i s humorem, ale zároveň s hlubokou úctou.
I.
Delphine Horvilleurová ve své knize Jak rabíni dělají děti upozorňuje, že v některých židovských textech — konkrétně v kabale, což je velmi zjednodušeně řečeno židovská mystika — se mluví o tom, že intimní vztah mezi mužem a ženou může být místem pokoje.
Od prvních století bibličtí vykladači označovali sexuální akt jako metil šalom „mírotvůrce“ nebo i sicha „konverzace“, čímž uznávali jeho uklidňující potenciál v manželském životě. A ať už je žena plodná nebo ne, je muž povinen postarat se o její rozkoš. Uspokojení ženy tvoří dokonce soubor jejích práv písemně zachycených ve smlouvě podepsané v den uzavření manželství. Muž se podle starobylého židovského práva zavazuje ženě zajistit ošacení, potravu a citové uspokojení, uvedené jako „manželské povinnosti.“ Tato smlouva o sexuálním uspokojení není podle židovských zákonů vzájemná, ale pouze jednostranná, této povinnosti se podrobuje pouze muž a absolutně v žádném případě nesmí ženu k pohlavnímu styku nutit! Pokud muž „nečiní v tomto smyslu ženu šťastnou“, může to být až důvod k rozvodu ze strany ženy. Opačně je možné se rozvést ze strany muže až když je žena neplodná.
V klasickém starobylém židovském právu:
- rozvod (get) musí formálně dát muž
- žena ho nemůže „vystavit sama“
ALE:
žena může iniciovat rozvod např. když:
- muž neplní manželské povinnosti
- zanedbává ji
- odmítá intimitu
- nebo ji poškozuje
rabínský soud může:
- muže přimět, aby rozvod dal
tedy:
žena není bezmocná, i když systém není úplně symetrický
Co v klasickém židovském právu po rozvodu?
Situace mohla být pro ženu složitější, mohla být:
- sociálně zranitelná
- závislá na rodině
- někdy stigmatizovaná
Ale teď to klíčové: ketuba (svatební smlouva) však obsahuje:
- finanční závazek muže vůči ženě
- částku, kterou musí vyplatit při: rozvodu nebo své smrti
Tedy: žena není bez prostředků má určitou finanční ochranu.
Důležité:
- částka měla sloužit jako zajištění do budoucna
- zároveň měla: „zabránit lehkovážnému rozvodu ze strany muže“
Takže: právní ochrana ženy existovala, i když samozřejmě realita mohla být někdy složitější.
Ale vedle toho stojí ještě něco zásadního — smlouva, která zavazuje muže k odpovědnosti a chrání ženu.
Když se v rabínském judaismu v prvních staletích našeho letopočtu postupně formovalo propracované právo vztahu, manželství a těla, na našem území se vztahy řídily spíše zvykem a silou než smlouvou a odpovědností.
II.
Muž dále podléhá ještě jinému příkazu — povinnosti množit se, jak to stojí v prvních verších knihy Genesis. Biblický text ukazuje, že život a plodnost jsou součástí Božího díla… Pokud je lidská sexualita klíčem k takovému kosmickému scénáři a pokud na muže padá tak obrovská zodpovědnost za obnovování díla Počátku, jak zajistit, aby proces stvoření a plození a dělání ženy šťastnou, probíhal optimálně? Na to existuje množství podrobných kabalistických příruček, aby se zúčastnění dokázali co nejlépe ujmout svého kosmogonického a náboženského údělu…
Nikde nenajdeme paralelní příkaz: „Žena je povinna učinit muže sexuálně šťastným.“ V klasickém židovském právu tedy žena nemá povinnost být sexuálně dostupná. Nesouhlas ženy ruší samotný akt, donucení by bylo naprostým porušením práva! Muž ostatně, je-li pozorným čtenářem kabalistických příruček, je vítán v ženině krajině pohostinnosti. Judaismus tím ochraňuje ženu, odděluje sex od moci a bere vážně ženskou rozkoš jako právní kategorii, nejen romantickou vazbu.
Existují tedy povinnosti ženy? Ano — ale jinde a jinak.
Co tedy žena „musí“? Spíš než „musí“ je přesnější říct „čím disponuje“:
Souhlas
- žena určuje, kdy sex je a kdy není
- období niddy (menstruační čistota) dává ženě plnou kontrolu nad rytmem sexuality
- dočasný stav (menstruace a čekání – celkem 12 dní)
Zákaz styku v tomto období není „trest“, ale posvátná pauza.
V judaismu se to chápe takto: vztah potřebuje rytmus blízkosti a odstupu, aby se:
- nevyčerpal
- nestal samozřejmostí
Po rituální koupeli — mikve:
- se manželé znovu „potkávají“
- jako by se vztah obnovil
Přítomnost
V některých mystických textech je žena popisována jako nositelka Boží přítomnosti Šechíny!
Muž může dělat všechno správně, ale bez ženské účasti se nic neděje.
Muž:
- jedná
- napravuje
- spojuje světy
- má návody, časy, techniky
Žena:
- je místem uskutečnění
- zosobňuje přijímající, ale ne pasivní princip
- rozhoduje, zda se spojení stane skutečným
Proč ta asymetrie dává smysl (a není sexistická)?
Judaismus nepracuje s rovností typu „50/50“, ale s rozdílnou odpovědností za různé roviny reality:
- muž = odpovědnost za čin
- žena = odpovědnost za prostor, kde se čin stává smysluplným
Sexualita:
- není služba
- není nárok
- je setkání, které nelze vynutit!
III.
Když se podíváme na naši vlastní křesťanskou tradici, musíme si přiznat, že ne vždy jsme tohle dokázali vidět. Křesťanské myšlení bylo po staletí silně ovlivněno antickou filozofií své doby. A v ní byla žena často chápána jako slabší, méně dokonalá, někdy dokonce jako problém. A to se promítlo i do toho, jak jsme mluvili o těle, o sexualitě, o vztazích.
Jen krátce uvedu příklady, pojďme je nekomentovat a radovat se z toho, že věci se snad mění. Že jsme z Boží milosti tady, můžeme mít společenství a otevírat v našich křesťanských srdcích okno, kterým uvidíme krásu židovského kořene naší víry, na něhož jsme naroubováni a do jehož smluvního vztahu jsme byli přizváni.
Tak katolictví:
Starověk a patristika – žena jako „slabší nádoba“
Aristotelés
- žena = „neúplně vyvinutý muž“
- muž = forma, žena = hmota
Tohle myšlení silně ovlivnilo i křesťanské autory.
Někteří církevní otcové
Např.
Tertullian
známý výrok:
„Ty jsi brána ďáblova. Ty jsi ta, která porušila Boží zákon. Kvůli tobě musel zemřít Boží Syn.“
Augustin
Augustin z Hippo
„Žena je obrazem Boha plně jen ve spojení s mužem; sama o sobě je obrazem Boha jen ve vztahu k plození.“
Tomáš Akvinský
Akvinský byl systematický myslitel, nikoli misogyn v moderním smyslu.
Akvinský vychází z Aristotela:
- muž = plně realizovaná forma,
- žena = biologicky „nedokončený“ vývoj.
Předkoncilní praxe (19.–polovina 20. století)
Z těchto teologických základů se vyvinulo:
- žena = především matka
- poslušnost manželovi
- omezený přístup k teologii
Katechetické příručky ještě ve 40.–50. letech 20 st. mluvily o:
- přirozené podřízenosti ženy
- odlišné „slabší“ racionalitě
A ano, i významní protestantští reformátoři nebo evangeličtí myslitelé měli výroky, které dnes působí velmi problematicky.
Například:
Martin Luther
zdůrazňoval důstojnost manželství oproti povinnému celibátu kněží, což bylo v jeho době vlastně osvobozující. Zároveň ale ženu chápal především skrze mateřství a domácnost. Slavný je jeho výrok:
„Žena byla stvořena proto, aby byla pomocnicí muže a rodila děti.“
A jinde píše v podstatě: i kdyby žena zemřela při porodu, naplňuje tím své poslání.
Dnes to samozřejmě zní velmi tvrdě.
John Calvin
přijímal hierarchické uspořádání:
- muž vede,
- žena se podřizuje, protože to považoval za součást stvořeného řádu.
Nepůsobil nenávistně vůči ženám, ale rovnost v dnešním smyslu tam opravdu není.
- Protestantská tradice tedy také:
- chápala hlavní poslání ženy v rodině.
A ještě důležitější než jednotlivé citáty je asi toto:
Reformace sice změnila mnoho věcí:
- důraz na Písmo,
- svědomí,
- manželství,
- vzdělávání,
ale reformátoři stále žili:
- v patriarchální společnosti,
- pod vlivem antického myšlení,
- a biblické texty četli v rámci své doby.
Takže problém není „katolický“ nebo „protestantský“. Je širší a civilizační.
A tak se postupně stalo, že se tématika těla u nás v křesťanství začala oddělovat od víry. A někdy i vztah od důstojnosti.
Výslovné potvrzení, že i manžel může znásilnit manželku, přišlo u nás až v 90. letech 20.století. Ještě hluboko do 20. století právní řád nepřipouštěl, že by manžel mohl znásilnit manželku. Manželství bylo chápáno jako trvalý souhlas k sexu. Teprve konec 20. století jasně uznal, že i v manželství platí hranice tělesné autonomie.
IV.
A když se vrátíme k tomuto jádru — vidíme, že Bible sama v sobě nese mnohem větší potenciál vztahu a důstojnosti, než jsme někdy dokázali žít.
Ježíš byl Žid, Maria, Josef byli Židé, apoštolové a apoštolky byli Židé. Ježíš myslel, mluvil a jednal z nitra židovské tradice. A když se podíváme na to, jak jedná — vidíme něco velmi krásného.
Ježíš se dotýká lidí. A nechává se dotýkat.
Pomazání – tělo jako místo vztahu
Ježíš Kristus + žena (Lk 7 / Jan 12)
žena:
- se dotýká jeho nohou
- slzami je smáčí
- utírá vlasy
- bez přestání mu nohy líbá
- maže vzácným olejem
Ježíš:
- to nezastaví
- neodstrčí ji
- neoznačí dotek za nečistý nebo nevhodný
Protože:
Tělo není překážkou vztahu s Bohem, ale jeho místem
Uzdravení – dotek bez moci
Žena s krvotokem, se zřejmě děložním krvácením (Mk 5,25–34)
Ta žena nebyla „jen nemocná“.
Byla dlouhodobě 12 let vyloučená z doteku, vztahu a blízkosti. A právě tam ji Ježíš vrací zpět.
Ježíš se nechá dotknout. Ježíš neruší zákon, ale proměňuje jeho směr. Rituální nečistota nepřechází z ženy na něj — uzdravení přechází z něj na ni. Evangelium říká, že se dotkla okraje jeho šatu — a je velmi pravděpodobné, že šlo o třásně, cicit, které připomínaly Boží přikázání.
„Jako by se dotkla samotného Božího slova…
a místo odsouzení přichází uzdravení.“
Protože:
Dotek není kontrola, ale obnovení lidské důstojnosti
Sliny, hlína, ruce
Ježíš:
- používá sliny
- hlínu
- ruce
velmi fyzické, obyčejné, prvky
Uzdravení slepého (Jan 9, 6)
Ježíš:
- plivne na zem
- udělá bláto
- potře oči slepého
spojení:
- sliny + hlína → připomínka stvoření člověka (Genesis 2)
Uzdravení hluchoněmého (Mk 7,33)
Ježíš:
- vloží prsty do jeho uší
- dotkne se jeho jazyka svou slinou
- používá velmi tělesné, intimní prvky
- dotýká se konkrétních míst zranění
- neuzdravuje „na dálku“, ale blízko
Protože:
Bůh se neštítí hmoty, vždyť ji sám stvořil a právě skrze ni uzdravuje.
Možná jsme někdy zapomněli, že víra se nežije mimo tělo, ale skrze něj. Že vztah s Bohem nezačíná dokonalostí, ale přítomností. A že právě tam, kde se člověk přestane bát být blizoučko Bohu, nejen ve své duši, ale i ve svém těle, začíná být Bůh nejblíž.
Podívejme se krátce, jak Ježíš jedná se ženami…
Žena u studny (Jan 4)
Ježíš Kristus + Samaritánka
Co je šokující:
- mluví s ženou veřejně
- mluví se Samaritánkou (dvojí překročení)
- vede teologický rozhovor
Protože:
Bere ženu jako partnerku v hledání pravdy
Marie z Betánie (Lk 10)
sedí u jeho nohou = pozice učedníka
Ježíš:
- ji neposílá zpět do role služby
- ale potvrzuje její volbu
Protože:
Žena má právo být učednicí, nejen služebnicí
Cizoložná žena (Jan 8)
všichni ji chtějí soudit
Ježíš:
- nepopře hřích
- ale odmítne násilí a ponížení
Protože:
Žena není objekt zákona, ale osoba před Bohem
Prázdný hrob (Mt / Jan)
První svědkyně: ženy
Marii Magdalskou osloví jménem, je nazývána apoštolkou apoštolů.
Podívejme se na to ještě jednou v celku:
Když se díváme na Ježíšovo jednání, vidíme, že znovu a znovu vrací ženě důstojnost, hlas a místo ve vztahu.
A v tom nejlepším smyslu rozvrací všechny představy, které z ženy dělají méně než plnohodnotného člověka.
Ježíš nestaví ženy proti mužům a opačně. On vrací všechny zpět do vztahu, kde nikdo není méně… A možná právě tam, kde se učíme být spolu bez moci, bez strachu a bez ponížení, začínáme vcházet do Boží lásky.
Vždyť všechno je Boží milost.
Biblické zdroje
Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona včetně deuterokanonických knih: český ekumenický překlad. 3., přeprac. vyd., 1. vyd. v České biblické společnosti. Praha: Česká biblická společnost, 1993
Nebiblické zdroje
Horvilleur, Delphine
Jak rabíni dělají děti (čes. vyd., Paseka). K tématům těla, sexuality, rodičovství a biblické antropologie inspirace zejména v pojetí těla, ženské zkušenosti, vztahovosti a humoru v židovské tradici
Poznámka k dalším pramenům: Tento text byl a je popularizační přednáškou, nikoli odbornou studií. Uvedené odkazy slouží jako orientace k původním pramenům a dalšímu studiu. Jednotlivé výroky je vždy třeba číst v širším kontextu díla i doby, v níž vznikly.
Tertullian, O ozdobě žen (De cultu feminarum), kniha I, kap. 1. Výrok pochází z úvodní části spisu, kde Tertullian v polemickém stylu navazuje na výklad příběhu o pádu člověka.
Augustin v díle O Trojici (De Trinitate, XII, 7) spojuje otázku Božího obrazu u ženy se vztahem muže a ženy a s jejich společným povoláním. Současně však na jiných místech zdůrazňuje stejnou lidskou důstojnost a spásu muže i ženy.
Tomáš Akvinský, Summa teologická (Krystal OP)
Martin Luther, Přednášky ke Knize Genesis (Lectures on Genesis). Luther zdůrazňuje důstojnost manželství a mateřství, zároveň však jeho výklady odrážejí dobové chápání role ženy.
Jan Kalvín, Komentář ke Knize Genesis; Instituce křesťanského náboženství. Kalvín přijímá hierarchické uspořádání manželství jako součást stvořeného řádu, přestože zároveň zdůrazňuje společnou odpovědnost manželů před Bohem.
Uváděné odkazy a parafráze tedy představují stručné shrnutí z rozsáhlého díla těchto autorů. Nevyjadřují celou jejich teologii ani jejich pohled na člověka, ale ilustrují dobově rozšířené chápání postavení ženy, které bylo ovlivněno antickou filozofií a společenským prostředím.