SETKÁNÍ 6.
Úvodní modlitba
Bože Abraháma, Izáka a Jákoba, kterého poznáváme díky a skrze Ježíše Krista,
Bože živých vztahů, ne masek a rolí,
stojíme dnes před Tvou tváří
ne proto, abychom obstáli,
ale protože už jsme přijati.
Otevři naše srdce tak,
aby slyšela,
ne aby se obhajovala.
Dej nám slyšící srdce –
ne pro kontrolu druhých,
ale pro pravdivost vztahu s Tebou.
Amen.
Úvod
Co je rachamím (רחמים)
Boží děložná láska, vnitřní Boží pohnutí
Rachamím = Boží láska ke všem
Rachamím (רחמים) jako „děložná Boží láska“ znamená:
- Bůh nese celé lidstvo, nevybírá si, koho „miluje“
- je to ontologický základ existence, ne odměna
Bůh miluje všech 8,3 miliardy lidí, spravedlivé i nespravedlivé.
To je pevné biblické i teologické tvrzení.
Důležité zpřesnění:
Boží láska (Rachamím) není „láska, která něco dává“, ale láska, která drží při bytí.
Co je beracha (ברכה)
Beracha = požehnání
- proud života, který přichází shora
- rozšiřuje, rozmnožuje, dává hojnost
- může být darovaná i bez zralé odpovědi
Požehnání (beracha) bez otevření se Boží lásce (rachamím) se může stát prázdnou hojností, protože může téct i do nevyzrálého srdce není sama o sobě zárukou vztahu, může být užívána, spravována, hromaděna. Z postav, kterými jsme se zabývali, Boží požehnání (berachu) dostal Izmael, Ezau, Ráchel.
Co je Boží smlouva (brit)
Boží smlouva (Brit):
- Abrahám a jeho rod
- Izák
- Jákob
- Juda – syn Ley
- David
Z Leyna syna Léviho – Mojžíš a židovský národ
Boží smlouva (brit)
- nejde automaticky
- nejde pouze biologicky
- nejde skrze výkon ani genialitu
Boží smlouva:
potřebuje celé srdce ne bezhříšné, ale sjednocené.
A právě to stojí v srdci nejstarší židovské modlitby:
Šema Jisrael (Dt 6,4–5)
Hebrejsky
שְׁמַע יִשְׂרָאֵל
יְהוָה אֱלֹהֵינוּ
יְהוָה אֶחָד׃
וְאָהַבְתָּ
אֵת יְהוָה אֱלֹהֶיךָ
בְּכָל לְבָבְךָ
וּבְכָל נַפְשְׁךָ
וּבְכָל מְאֹדֶךָ
Fonetický přepis (transliterace)
Šema Jisrael,
Adonaj Elohejnu,
Adonaj echad.
Ve’ahavta et Adonaj Elohecha
bechol levavcha
uvechol nafšecha
uvechol me’odecha.
Český význam
Slyš, Izraeli:
Hospodin je náš Bůh,
Hospodin jediný.
Miluj Hospodina, svého Boha,
celým svým srdcem,
celou svou duší
a celou svou silou.
Při Šemá mají zbožní Židé uvázány tefillin, což jsou malé kožené schránky s biblickými texty (hlavně z Dt 6; 11 a Ex 13), na ruku a na čelo.
Je to naplnění slov z Deuteronomium:
„Přivaž si je jako znamení na ruku a jako pásku mezi oči“ (Dt 6,8).
Biblický text neříká, zda si je Šalomoun už uvazoval. Co víme s určitostí, že v době 2. Chrámu, čili v době našeho Pána Ježíše Krista, si tefillin muži uvazovali (viz Kumránské svitky). Ježíš, který byl hluboce zakořeněn v židovské víře a praxi a svou interpretací obnažoval krásné jádro judaismu – vždyť šlo o Vtělení Boha, si tedy jistě tefillin vázal a dodržoval toto a všechna ostatní biblická přikázání, kritizoval pouze bezduchý formalismus, což najdeme v Mt 23,5.
Ježíš tam říká o některých farizeích a učitelích Zákona:
„Všechny své skutky dělají, aby je lidé viděli: rozšiřují své modlitební řemínky a prodlužují třásně.“
V řeckém textu stojí:
πλατύνουσιν τὰ φυλακτήρια αὐτῶν (platýnousin ta phylaktéria autōn) doslova:
„rozšiřují svá phylaktéria“
V řecko-židovském prostředí se tím začalo označovat právě tefillin.
Proto české překlady někdy říkají:
- modlitební řemínky
- filaktéria
Ježíš tedy nekritizuje přikázání (micvot) samotné:
- ani tefillin
- ani třásně, cicit – sám je nosil – dotýkali se jeho roucha…
Kritizuje moment, kdy se z nich stane veřejná demonstrace zbožnosti.
To je úplně stejná linie jako u proroků.
Ježíš vlastně říká něco velmi blízkého duchu Šema Jisrael: modlitba není na okrasu očím lidí, ale pro sjednocení srdce před Bohem.
Existuje inspirativní rabínský bonmot:
„Když je modlitba příliš vidět, možná už není slyšet.“
I. Šalomoun a krátký biblický vhled do historie
Téma: požehnání – kralování – smlouva
Akcent: rozptýlené srdce – rozpad vztahu – Boží věrnost
První dvě kapitoly 1. knihy královské popisují dramatický přechod moci ze stárnoucího krále Davida na jeho syna Šalomouna. Hlavním tématem je boj o následnictví a upevnění Šalomounovy vlády.
Kapitola 1: Boj o trůn a pomazání Šalomouna
- Davidovo stáří: Král David je již velmi starý a neschopný vládnout. K péči o něj je vybrána krásná Šúnemanka Abíšag.
- Adonijášův pokus o převrat: Davidův nejstarší žijící syn Adonijáš se prohlásí za krále bez otcova vědomí. Na svou stranu získá vojevůdce Jóaba a kněze Ebjátara.
- Zásah proroka Nátana a Bat-šeby: Prorok Nátan a Šalomounova matka Bat-šeba informují Davida o Adonijášově vzpouře a připomínají mu jeho slib, že králem bude Šalomoun.
- Šalomounovo pomazání: David okamžitě nařídí, aby byl Šalomoun veřejně pomazán za krále u pramene Gíchónu. Když se to dozví Adonijášovi hosté, v panice se rozutečou a Adonijáš hledá útočiště u rohů oltáře.
Kapitola 2: Davidova smrt a čistka v království
- Davidova poslední vůle: David dává Šalomounovi instrukce, aby věrně dodržoval Boží zákon. Zároveň mu radí, jak naložit s určitými lidmi (potrestat Jóaba a Šimeího, odměnit syny Barzilaje).
- Smrt Davida: Král David po 40 letech vlády umírá a je pohřben v Městě Davidově.
- Upevnění moci: Šalomoun definitivně odstraňuje své odpůrce. Poté, co Adonijáš lstivě požádá o ruku Abíšag (což je vnímáno jako nárok na trůn), ho Šalomoun nechá popravit. Stejný osud potká Jóaba, kněz Ebjatar je poslán do vyhnanství a později je popraven i Šimeí.
II. Kdo je Šalomoun
Šalomoun je jedna z největších a zároveň nejrozporuplnějších postav Bible.
V naší křesťanské tradici bývá často vnímán jako:
- nejmoudřejší král
- stavitel chrámu
- autor biblické moudrosti
Judaismus ho ale čte střízlivěji.
Vidí v něm:
- mimořádně obdarovaného člověka
- ale také člověka, jehož srdce se postupně rozptýlilo.
Není to postava odsouzená.
Ale ani idealizovaná.
A právě proto je tak důležitý.
Protože ukazuje, že:
Boží požehnání (beracha) ještě neznamená sjednocené srdce.
1 Král 3, 1 – 15
III. Bůh se ptá dřív, než Šalomoun selže
Bůh přichází k Šalomounovi na začátku jeho vlády. Ne po hříchu. Ne po pádu.
Ale ve chvíli maximálního příslibu.
To je Boží láska (rachamím) v praxi:
- žádná kontrola
- žádný test
- žádné „uvidíme, jestli obstojíš“
Bůh otevírá vztah dřív, než se cokoliv pokazí.
Šalomounova prosba je krásná — ale už něco naznačuje
Ano, Šalomoun prosí o:
- „slyšící srdce“
- schopnost rozlišovat
To je autentická a dobrá prosba.
Všimli jste si, proč chce slyšící srdce?
Ne:
- „abych byl s tebou, Hospodine“
ale:
- „abych spravoval lid“
To není špatně. Ale je to funkční orientace vztahu s Bohem.
Šalomoun chce Boha slyšet — ale kvůli vládnutí, ne kvůli výlučnosti vztahu s Ním.
Boží odpověď: Boží požehnání (beracha) přesahuje prosbu
Bůh říká:
- dám ti moudrost
- a ještě bohatství, slávu, dlouhý život
To je čisté Boží požehnání (beracha):
- nadbytek
- hojnost
- rozšíření
Největší nebezpečí Šalomouna není, že by dostal málo. Ale že dostal všechno.
Malý, ale zásadní detail: „když budeš chodit…“
Na konci zazní podmínková věta:
„Jestliže budeš chodit po mých cestách…“
Ne jako výhrůžka. Ale jako ochrana vztahu s Bohem. Nejde o to, že by Bůh hrozil, ale, že Boží smlouva (brit) se udrží jen chůzí, ne statusem.
To je velmi hebrejské a velmi čisté.
Šalomoun stojí na vrcholu otevřených možností — a ještě netuší, že dar bez výlučného vztahu s Bohem – začne vztah nahrazovat.
1 Král 8, 54 – 61
IV. Šalomoun se modlí vkleče — král sestupuje. První, kdo v Bibli klečí při modlitbě, je král na vrcholu moci.
Text říká:
„když Šalomoun dokončil modlitbu…, vstal z místa kleče“
Nejde o liturgickou dekoraci, ale o teologickou polohu. Král, který má všechno, klečí.
Tady Šalomoun:
- nestojí nad chrámem
- nestojí nad lidem
- nestojí nad Bohem
Je otevřený Boží lásce (rachamím). Ne slovy, ale tělem. V celé hebrejské Bibli se lidé před Bohem často sklánějí, padají na tvář nebo stojí v bázni.
Ale tady se objeví něco jiného.
Šalomoun klečí.
A je to král.
Král na vrcholu moci.
Král, který právě dokončil chrám.
A přesto klečí.
Ne proto, že by byl zlomený.
Ale protože vztah s Bohem je větší než moc.
První, o kom Bible výslovně říká, že při modlitbě klečí, je král, který má všechno.
V. Šalomoun žehná lidu — ne sobě
On:
- neoslavuje chrám
- neoslavuje sebe
- nevyhlašuje stabilitu říše
On žehná lidu.
To je přesně ten moment, kdy:
- Boží požehnání (beracha) proudí skrze něj
- ještě není hromaděná
- ještě není vlastněná
Naprosto klíčová věta:
„Ať je Hospodin s námi“
Neříká:
- „ať máme moc“
- „ať chrám stojí navždy“
- „ať jsme nedotknutelní“
Říká:
„Ať je Hospodin s námi, jako byl s našimi otci.“
To je Boží smlouva (brit) v čisté podobě:
- kontinuita
- ne inovace
- ne expanze
- věrnost vztahu
Tady je Šalomoun plně v linii Abraháma – Izáka – Jákoba – Mojžíše – Davida.
Ale zazní i varování — velmi tiše.
On říká:
„ať neodvrátí naše srdce od sebe“
To je zvláštní:
- modlí se za budoucí věrnost
- i když je všechno na vrcholu
Tam, kde je hodně Božího požehnání (berachy), už se v modlitbě objevuje prosba o sjednocené srdce. Text ví víc než Šalomoun.
V této chvíli je Šalomoun ještě otevřený — a právě proto je ten okamžik tak vzácný.
Ještě drobně k Šalomounově Chrámu.
Podle textu (1Kr 7,21) nechal Šalomoun postavit dva sloupy „před předsíní chrámu“:
- vpravo je Jachín (יָכִין)
- vlevo je Boáz (בֹּעַז)
Je to symbolická „věta“, která se čte při vstupu:
- Jachín – „Bůh upevní / ustanoví“
- Boáz – „V Bohu je síla“
Člověk tedy vstupuje do chrámu mezi:
Božím ustanovením a Boží silou.
Řekla bych, že architektura si pamatuje víc než lidé.
A u kostela to platí dvojnásob. Protože to není jen stavba — ale může vlastně být ztělesněnou pamětí vztahu s Bohem.
Zkusme proto vzít paměť prostoru našeho kostela v Bohdalicích a dát jí znovu hlas…sloupy — ustanovení a síla.
- Písmena – židovská tradice si ráda hraje s písmeny, vezmou-li se dvě písmena ze jmen sloupů, vytvoří kořen slova svědek — svědectví
- Maria — srdce, které zůstalo celé (její obraz u nás v kostele mezi dvěma sloupy)
- a my — lidé, kteří to všechno znovu nechávají zaznít
Tak živé může být čtení prostoru i Písma.
1 Král 9, 1 – 9
Bůh odpovídá na modlitbu — vztah trvá
Text začíná jasně:
„Slyšel jsem tvou modlitbu a tvou prosbu…“
Bůh se nestahuje. Nevyčkává. Nechladne.
Boží láska (rachamím) je plně přítomná. Tenhle text není začátek soudu, ale pokračování vztahu s Bohem.
To, co se stane později, není důsledkem Boží nepřítomnosti.
Chrám není záruka — je svěřený prostor.
Bůh říká:
„Tento dům, který jsi vystavěl…“
Neříká:
- „je nedotknutelný“
- „je pojistka“
Chrám není vlastnictví. To je velmi hebrejské:
- prostor je svatý jen pokud je obýván vztahem s Bohem
- ne automaticky
Tady se poprvé tiše odděluje Boží požehnání (beracha) od Boží smlouvy (brit).
„Jestliže… pak…“ není trest, ale logika vztahu.
Podmínkové věty znějí tvrdě — ale nejsou výhrůžka. Tohle není „když ne, potrestám tě“.
To je „když ne, vztah se rozpadne sám“.
Důležité:
- Bůh nehrozí násilím
- Bůh pojmenovává důsledky
Problém není v Bohu, ale v uzavření srdce.
Nejtvrdší věta:
„Izrael se stane příslovím.“
Tohle je silné a bolestné:
„Izrael bude příslovím a pořekadlem…“
Ale pozor:
- není to o hanbě
- je to o ztrátě svědectví, Židé jsou přece svědky Boží přítomnosti ve světě! Bůh svůj vyvolený – vyvolaný národ miluje a svěřuje mu smlouvu – Boží smlouvu.
Dt 32,10
„Střežil ho jako zřítelnici svého oka.“
Zach 2,12 (2,8)
„Kdo se vás dotýká, dotýká se zřítelnice jeho oka.“
Boží smlouva se nerozpadá.
Rozpadá se jen lidská věrnost k ní.
Bůh řekl všechno. Šalomoun všechno slyšel. A přesto se jeho srdce začalo rozptylovat jinde.
1 Král 11, 1 – 13
Tohle je nejcitlivější text celého setkání.
A zároveň místo, kde se nejvíc láme pokušení moralizovat.
VII. Nejde o pád, ale rozptýlení srdce a nejde o odsouzení
„Král Šalomoun miloval mnoho cizích žen…“ to, že je miloval není odsudek, nejde o morálku, sex, eros, ale různá náboženství…
Text: Ne:
- „oddával se orgiím“
- „zradil Hospodina jedním činem“
Ale:
- miloval
- mnoho
- postupně
Problémem není láska. Problémem je její rozptýlení v cizí ženy, nikoli židovky.
Harém:
- není sexuální exces
- je politicko-vztahový systém
- který znemožňuje výlučnost vztahu
A bez výlučnosti:
- Boží smlouva nemá kudy projít
VIII. „Jeho srdce nebylo celé“ – klíčová věta kapitoly
Tohle je střed celé knihy Královské:
„Jeho srdce nebylo celé s Hospodinem.“
Neříká:
- „jeho srdce bylo zlé“
- „byl bezbožný“
- „odpadl“
Říká:
- necelé
- rozdělené
- rozptýlené
- Boží láska (rachamím) je stále přítomné
- Boží požehnání (beracha) stále teče
- ale Boží smlouva nemá kudy projít
Ženy „naklonily jeho srdce“ – nikoli násilím.
Text je velmi jemný:
„Jeho ženy naklonily jeho srdce.“
Ne:
- přinutili ho
- zotročily ho
- zmanipulovaly
Ale:
- srdce se pomalu vychýlilo
Srdce se neposune skokem. Ale náklonem. A právě proto je to tak nebezpečné — a tak lidské.
Modloslužba (čili sloužit jiným bohům než Bohu) je důsledek, ne příčina
Modly se objeví až poté, co:
- se srdce rozptýlí
- výlučnost zmizí
- vztah s Bohem se stane správou
Klíčová věta:
Modly nepřicházejí tam, kde je srdce celé. Přicházejí tam, kde je rozdělené.
Ty ženy přinášely různé bohy — Kemoše, Molocha, Aštartu…
Ale Bible to vlastně nerozepisuje do detailu.
Protože problém nebyl v tom, který bůh přišel.
Ale že jich bylo mnoho —
a srdce přestalo být celé.
Boží reakce není výbuch.
Bůh:
- nepřekvapuje ze zálohy, do zad
- nemění pravidla
- nejedná impulzivně
On dělá přesně to, co bylo řečeno.
Tohle je důležité říct: Nejde o trest navíc. To je realita vztahu s Bohem, vztahu, který se rozpadá
A velmi důležitý detail:
- království se neodnímá celé
- kvůli Davidovi
- kvůli Boží smlouvě
To znamená:
I tady je Boží věrnost silnější než selhání!!!
Text:
- neříká, že by Bůh Šalomouna opustil
- říká, že skrze něj už nepůjde linie Boží smlouvy
Můžeš být plný Božího požehnání (berachy) a přesto nebýt nositelem Boží smlouvy (brit). Bůh neodsuzuje osobu, rozlišuje role.
Boží smlouva (brit) nešla dál skrze Šalomounovo království, ale zůstala v Davidově linii.
Bůh to říká přímo v textu:
Kvůli Davidovi neodnímá království celé.
To znamená:
- Šalomoun zůstává požehnaný
- ale není nositelem další etapy smlouvy
Jak jde brit dál v Bibli?
Linie pokračuje přes:
Rechabeám – Šalomounův syn
– Judské království
– Davidova dynastie
Království se sice rozdělí:
- severní Izrael
- jižní Juda
Ale linie Boží smlouvy (brit) zůstává v Judě, v Davidově domě.
A právě z této linie pak mluví proroci.
Jak to chápe judaismus?
Judaismus čte tuto linii takto:
Boží smlouva (brit) jde dál skrze:
- Davidovu dynastii
- proroky
- lid Izraele
Není vázaná jen na jednoho dokonalého krále, ale na Boží věrnost k Izraeli.
Šalomoun nebyl konec Boží smlouvy.
Jen místo, kde se ukázalo, že smlouvu nese Bůh víc než člověk.
IX. Šalomounovi je tradičně připisována Píseň písní.
A přitom je to text, který stojí v ostrém kontrastu k jeho životu!
Nečteme tu o moci.
Nečteme tu o království.
Nečteme tu o správě věcí, expanzi ani množství.
Čteme o dvou lidech.
Píseň písní je pro mě – a i v židovské tradici –
ta nejnádhernější milostná píseň mezi mužem a ženou.
Tělesná. Smyslová. Něco, co se nemusí omlouvat a schovávat. Neumím ji chápat jako nevěstu církev a Krista ženicha, já bych nebyla pravdivá a to nechci.
Ve smyslu metafory duše a Bůh můžu doporučit Sv. Jana od Kříže…
Ženské tělo je v Písni písní popisováno jako krajina – zahrada, vinice, pramen.
Ne objekt k užití, ale prostor – krajina pohostinnosti, kam se vstupuje se jménem a s úctou.
Mužské tělo je spíš vertikála – cedr, věž, orientační bod.
Ne jako dominance, ale jako přítomnost, která drží směr.
Je důležité, že:
- mluví ona i on,
- oba hledají,
- oba volají,
- oba se ztrácejí a znovu nacházejí.
A teď něco velmi podstatného:
V Písni písní není mnoho žen.
Není tu harém.
Není tu nahraditelnost.
„Jediná je má holubice, má dokonalá.“
Ne proto, že by byla bez chyby.
Ale proto, že je jediná.
Tohle je obraz srdce, které není rozptýlené.
Ne bez pokušení.
Ne bez hledání.
Ale celé.
A právě tady vidíme, co Šalomoun ve svém životě postupně ztratil:
ne schopnost milovat, ale výlučnost lásky.
Píseň písní ukazuje, že:
- láska není správa věcí,
- není rozdělitelná na části, není kompatibilní s „množstvím“.
A možná právě proto je ten text v Bibli: ne jako morální návod, ale jako paměť krásy, abychom věděli, co znamená srdce, které zůstává celé.Bůh zůstává vždy věrný!
Otázky k rozjímání
Nezapomínám pro dary na vztah s Bohem?
Je v mém životě něco dobrého, co se stalo náhradou vztahu?
(Ne modlou v karikatuře, ale něčím, co tiše zaplnilo místo výlučnosti).
Kde je dnes moje srdce rozptýlené?
(Ne zlem, ale množstvím hlasů, vztahů, loajalit, očekávání).
Co by pro mě dnes znamenalo mít srdce „celé“?
(Ne bezchybné, ale sjednocené).
Závěrečná modlitba
Bože, který zůstáváš věrný,
i když se naše srdce unaví a rozptýlí,
děkujeme ti,
že tvá láska není odměna,
ale duch, který nás drží při bytí.
Nauč nás přijímat dary tak,
aby nás neoddělily od vztahu s Tebou.
A dej, ať tam, kde se naše srdce znovu sjednocuje,
může Tvá smlouva projít dál.
V tichosti,
bez nátlaku,
v pravdě.
Amen.
Biblické zdroje
Bible
Písmo svaté Starého a Nového zákona, český ekumenický překlad (Česká biblická společnost 1993)
Nebiblické zdroje (dostupné česky)
Biblická exegeze – knihy Samuelovy a Královské
Petr Chalupa – První a Druhá kniha Samuelova
(Centrum biblických studií AV ČR + Česká biblická společnost)
- český odborný komentář
- historický kontext monarchie
- přechod David – Šalomoun
- teologie království
Miloš Bič a kol. – Knihy Samuelovy, Knihy královské
(Kalich, řada Starý zákon – překlad s výkladem)
- klasický český výklad
- srozumitelný, ale teologicky solidní
- dobrý kontext k 1–2 Král
Biblická teologie a hermeneutika
Jiří Beneš – Nevysvětlitelný Bůh
(Kalich)
- velmi dobré k tématu:
- Boží tajemství
- vztah a smlouva
- ne-kontrolovatelný Bůh
Použitelný přesně linii:
- rachamím
- brit
- Boží věrnost.
Walter Brueggemann – Prorocká imaginace
(Kalich)
Není přímo o Šalomounovi, ale velmi pomáhá k tématu:
- moc a modloslužba
- kritika královské ideologie
- prorocké čtení dějin Izraele
Walter Brueggemann – První a druhá kniha královská
(komentáře k historickým knihám)
Je to velmi dobré pro:
- téma moci
- království
- modlářství
Židovská tradice a rabínské čtení Bible
Karel E. Sidon – Genesis s komentářem podle midrašů
(Garamond)
- ukázka rabínského způsobu čtení
- práce s pojmy:
- rachamím
- smlouva
- srdce
Dobré jako inspirační pozadí pro hebrejské pojmy.
Pirkej de-rabi Eliezer
(přel. Karel E. Sidon, Garamond)
- starší rabínský text
- midrašové výklady biblických postav
- práce s tradicí Izraele
Biblická antropologie
Jan Heller – Jak číst Bibli
(Kalich)
Velmi dobré vysvětlení:
- biblického pojmu srdce (lev)
- člověka v hebrejském myšlení
- vztahové antropologie Bible.
Spirituální literatura
Otto A. Kukla – Listy pro Viktorii
(Karmelitánské nakladatelství)
Použitelné jako:
- meditativní teologie vztahu
- víra bez moralizování
- jemnost svědomí.