Můj blog vznikl z jednoduché, ale naléhavé touhy: otevírat v křesťanských srdcích okno, kterým je vidět krása židovského kořene naší víry. Okno, jímž může proudit světlo Písma, paměti i vztahu.
Druhý vatikánský koncil v dokumentu Nostra Aetate připomněl, že naše víra nemůže rozumět sama sobě bez Izraele. Že Bůh, ke kterému se modlíme, je Bůh Abraháma, Izáka a Jákoba. A že Ježíš, kterého vyznáváme jako Krista, vyrůstá z příběhu, který nezačíná v Betlémě, ale mnohem dřív.
To, co vám nabízím, nevzniklo u psacího stolu „jen pro psaní“. Jsou to texty a výklady, které postupně vznikaly pro farní web a pro cyklus sedmi večerů s názvem „Vztahy před Boží tváří“, věnovaných biblickým dvojicím. Rodily se v konkrétním katolickém společenství v Bohdalicích – v otázkách, rozhovorech, tichu i radosti ze společného hledání.
Mé jméno je Eva Klusáčková a ráda bych na tomto místě vyjádřila vděčnost. Především Bohu, který dává touhu hledat a odvahu sdílet. Svému manželovi, dětem a vnukům, za trpělivou podporu a zázemí. Knězi, který žije otevřeností pokoncilní církve a dal tomuto hledání prostor. A také společenství, které vnímavě naslouchá – s důvěrou.
Cítím potřebu říct i to, čím nejsem. Nejsem biblistka ani teoložka. Jsem právnička a pedagožka. Do roku 2024 jsem učila na vyšší odborné škole právní předměty, působila jako výchovná poradkyně a podílela se na mnoha vzdělávacích i charitativních projektech. K Písmu nepřistupuji s odborným aparátem, ale s pozorností ženy, která se nechává oslovovat.
Blog je tedy spíše sdílením cesty než výkladem z katedry. Sdílením myšlenek, které přicházejí – a někdy mě doslova přepadávají – a které nechci nechat projít kolem sebe mlčky. Dokud jsem ještě jimi napadána…
Pokud tyto texty pomohou alespoň trošku otevřít prostor pro hlubší vztah k Písmu, k židovskému lidu a k Bohu, který zůstává věrný svým zaslíbením, pak má moje snaha smysl. Jako víra, která se modlí srdcem i myšlením, protože všechno je Boží milost.